Asociace je fajn, ale ať něco dokáže kromě toho, že bude urážet ostatní organizace
Velice mě baví sledovat tu situaci, že bylo ohlášeno založení Asociace spisovatelů a co se kolem toho děje. Jsem členem Obce spisovatelů ČR a vůbec mi vznik nové organizace literátů nevadí, i když její zakladatelé se své doposud neopeřené existenci snaží dát s masivní agresivitou značně revoluční, konkurenční a odborový náboj. A začala s pomluvami a nařčeními Obce spisovatelů ČR, kteroužto označuje za dysfunkční, diskreditující spisovatelský stav. Jinak totiž zatím nemá kromě agresivity nic...
Myslím, že je to ten nejhorší možný začátek, ale to není moje starost.
S nadhledem a shovívavostí, jež přehlížejí prázdnou a urážlivou výbojnost, si přeji, aby Asociace něco dokázala. Nechť se nejprve řádně "papírově" ustaví jako registrovaný spolek na Ministerstvu vnitra ČR, sepíše své stanovy, zformuluje svůj program, uskuteční svou první valnou hromadu, zajistí si financování svého provozu v nějakých kancelářích a v akcích v duchu programových cílů, vytvoří svou organizační strukturu, začne rozvíjet své aktivity vůči své vlastní základně, své aktivity vůči státu, z něhož se bude snažit vytáhnout nějaké peníze. A podobně. Tato organizace se vymezuje jako generačně odlišná a shledává ostatní uskupení jako neschopná či nevhodně vyhraněná. Tím je míněn PEN Club jako mezinárodně ukotvená organizace, Unie spisovatelů (jako postkomunistické společenství literátů) a Obec spisovatelů (jako spolek seniorních neschopů, sdružující autory podřadné úrovně, byť jsou v jejích řadách třeba Michal Viewegh, Ota Ulč, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Eva Kantůrková, Alois Marhoul, Lydie Romanská, Marcela Marboe a další věhlasní autoři).
Respekt a úcta, dobré mravy? To pro Asociaci není hodnota.
Asociace považuje Obec za nejsilnějšího soupeře na domácím hřišti, a proto se na svém startu zaměřila na útoky proti ní. Více než na svůj vlastní program. Na PEN Club si netroufne, to je jiná liga, něco jako ve fotbale Champions League. Je to taková marketingová a PR hra, která brzo vyčpí a dojde na staré známé pravidlo, že "výsledky hovoří". Nechť tedy hovoří.
Nová organizace (Asociace) se považuje za generačně novější uskupení úspěšnějších, mladších či "středověkých" autorů. V pořádku. Je to sice hloupost, byli osloveni lidé po dvacítce, před šedesátkou i po ní. O úspěšnosti se můžeme hodně bavit. Dost značně se Asociace potýká se základní neznalostí poměrů v české literatuře. Požaduje kvůli financování literatury odvod 1% z DPH za knihy do nějakého fondu (pro koho, pro sebe?) jako v případě fondu pro podporu kinematografie, jenže to už tu všechno je či bylo. Český literární fond byl v roce 1994 proměněn v Nadaci Českého literárního fondu a hádejte, jak je podporován a kým... Můžete jednou. Asociace chce Literární dům jako centrum české literární kultury. Ano, jistě, super záležitost. Evropské a národní granty - pane jo, doporučujeme vyzkoušet. Chcete milion? Zaplaťte si půl milionu ze svého, půl milionu vám dáme - a bacha na vyúčtování.
Asociace z tohoto hlediska není v příliš kompetentní pozici. Obec spisovatelů, existující 25 let po roce 1989 a v důsledku tradice už více 90 let, má poněkud jinou autoritu, jíž se může necelý měsíc existující Asociace nějak vzpříčit a otočit český literární svět způsobem, jenž ohromí. Ano, fajn, to by byla věc! Tak jen do toho!
Dovolím si upozornit, že na paní Hůlovou, protagonistku Asociace spisovatelů, podám jako na fyzickou osobu civilní žalobu za hanobení Obce spisovatelů České republiky, za poškození jejího dobrého jména. Nikoliv na Asociaci spisovatelů, která dosud úředně neexistuje. Bude v tom sama. Mě to urazilo. Její prostořekost v revolučním zápalu bohužel ztratila právní kontinuitu s legislativou České republiky. A to pro ni může být velký problém.
Jsem jako spisovatel nezávislý na jakýchkoliv strukturách. Vydávám si své knihy ve vlastním vydavatelství. Provozuji Literární salon BLINKR jako společenskou záležitost za své peníze. Nepotřebuji žádné organizace, které by mě zaštiťovaly. Nepotřebuji žádné cizí peníze. Neinkasuji peníze ze žádných grantů. Nemáme sponzory. Nepotřebuji žádnou "odborářskou" záštitu. Ale věřím v existenci Obce spisovatelů ČR, v níž spatřuji tradiční hodnoty, které mají jednu jasně nepopiratelnou vlastnost: nespekulují s hodnotami vlivu, cizích peněz a lobbyismem, věří jen idealisticky v kvalitu produkce svých členů. A s Obcí jsou spojeny komodity jako slušnost, respekt a duch komunity. Nevyměním ji za jiné společenství, zvláště ne za takové, které nejprve flusá kolem sebe, aniž by udělalo jediný vrávoravý krok dopředu.
Mně se to zdá dobré.
Felix Boom/Pavel Skramlík