Fotbal v Česku se stal organizovaným zločinem. Berbr válčí s Peltou! Přišel čas říct STOP!
Baroš svými výroky na Twitteru rozpoutal v českém fotbale naději na změnu
GLOSA – Je to věru optimistická zpráva. Český fotbal se po 25 letech možná vrací pod křídla zákonnosti a právního systému této země. Dokonce do rámce svých pravidel. Ba co více – možná bude dodržovat i předpisy své vlastní Fotbalové asociace České republiky (FAČR), potažmo i Mezinárodní fotbalové federace (FIFA) a Evropské fotbalové unie (UEFA).
Tyto předpisy jsou velmi dbalé ducha fair play, morálky a sportovního chování v několika různých normách: stanovách, disciplinárních řádech, samotných pravidlech fotbalu a stavovských kodexech. Jsou velmi nadité povinnostmi je dodržovat. Naději vyvolala „kauza Baroš“ se „žumpou“ a podnět mého kolegy Pavla Procházky k disciplinární komisi FAČR vůči chování II. místopředsedy FAČR Romana Berbra.
Proč si to myslíme? Povíme si postupně. Fotbal v České republice a bývalém Československu byl vždy korupčním prostředím, v němž probíhaly manipulace s výsledky. Uplácelo se vždycky. Za rovinu, malou pomoc, velkou pomoc, zářez, „vraždu“. To je terminologie z dob před rokem 1989 a krátce poté.
Jenže tehdy šlo jen o zvůli klubů a jejich separátní dohody s rozhodčími, případně vedeními jiných klubů nebo uplácení hráčů z tábora protivníka. Pravda o tom, že nastaly zcela „jiné pořádky“, se vyhřezla v korupční kauze na základě odposlechů a výpovědí v roce 2004. To už byl organizovaný zločin, ale nikdo tomu nechtěl uvěřit. Jeho řídící struktury se však postupně „oklepaly“ a pokračovaly ve vývoji.
Roman Berbr by se konečně mohl dostat do problémů
Její základní rysy a fungující mechanismy jsem už popsal ve dvou vydáních své knihy Zákony fotbalové džungle z let 1998 a 2012. Po tom prvním mi bylo vyhrožováno invalidním vozíkem a byl jsem obviňován z fabulací a výmyslů. To druhé prošlo v klidu, protože už všichni věděli, že to tak je.
UŽ TO NEMŮŽE BÝT HORŠÍ
V éře let 2010 až 2015 se to vyvinulo do fáze klasického organizovaného zločinu ve smyslu korupčního jednání. Nemám nyní žádného ostychu tento termín použít. Situace totiž dospěla do tak obludných negativních rozměrů, že už se může změnit jen k lepšímu.
Sám jsem netušil, že to může dojít až tak daleko. Nikdy to nedošlo tak daleko, aby manipulace s výsledky a korupce byla řízena přímo určitými činovníky z vedení fotbalové asociace, pod nimiž funguje dlouhodobě budovaná struktura, v níž dominují současní a bývalí rozhodčí na hřišti, ve výkonných výborech a komisích okresních a krajských svazů i v dalších centrálně řízených strukturách FAČR. Nyní to tak je.
Dlouho byla korupce ve fotbale akcemi izolovaných jednotlivců a malých skupinek. Po nástupu kursového sázení v „předinternetové době“ vznikly pádné indicie, že bude hůře. A bylo. To když nastoupilo sázení po internetu s tzv. akumulovanými sázkami na více výsledků najednou zhruba v roce 1997. Úplně se to zvrhlo. Sázejí hráči, rozhodčí, delegáti, funkcionáři, zastřeně, nezastřeně.
I Karel Gut se stal „obětí“ podvodů se sázkami.
Není to překvapení. Už „primitivní“ Sazka v 50., 60., 70. a 80. letech v době, kdy se sázelo na výsledky zápasů na jedna, dva, kříž na 12 řádcích, v sobě nesla princip akumulované sázky. Už tehdy byly „oběti“ podvodů. Patřil mezi ně v 60. letech i legendárně uctívaný hokejista Karel Gut, obránce Sparty a národního týmu, pozdější předseda svazu. S další legendou Františkem Tikalem dostali dvouroční distanc. Za manipulaci s výsledky.
Gut, dej mu Bůh lehké nebe, způsobil svým „zvláštním“ způsobem vyjednávání o stavbě nové haly v roli předsedy svazu roční zpoždění výstavby dnešní O2 Areny a pořádání mistrovství světa 2004 v Praze a Ostravě.
Původně se mělo uskutečnit v roce 2003, muselo ho nakonec pořádat Finsko, ale vzhledem k průtahům s korupčním pozadím o tom historie taktně mlčí. Korupce je totiž folklórem českého sportu generelně. Ve fotbale je však nejviditelnější. Fotbal tento „folklór“ dotáhl k dokonalosti.
PRASEČINY
Nemusíme se zabývat současností, s níž se srážíme každý týden. V každém kole nakloněná hřiště, neodpískané penalty, naopak pokutové kopy nařízené po nafilmovaných faulech, neuznané góly po údajných ofsajdech, které nebyly, uznané branky po skutečných ofsajdech, odpuštěné ruce ve velkém čtverci, „pentle“ po neúmyslných rukách, různá připískávání, obrácené auty, fauly, rohy, pískání faulů útočícím jen na vlastní polovině, pískání útočných faulů v gólových šancích…
Miroslav Pelta také uznal, že Berbr jednal proti Barošovi přes čáru
Všichni ty „krámy“ známe…
V drtivém počtu případů nejde o neúmyslné chyby, nýbrž o úmysly. Hlavní rozhodčí, který bere za zápas 25 000 Kč, nemůže udělat neúmyslnou chybu, neboť má kvalifikaci, která ho opravňuje k nejvyšší profesionální zodpovědnosti a přesnosti. Tzv. neúmyslná chyba je většinou vyplněním příkazu, i když výjimky se připouštějí.
I pro sklenáře, který se zmýlí při řezu skla do okna o jeden milimetr, pak dovnitř teče a tři lidé v domácnosti jsou naštvaní, je taková chyba profesním rozsudkem smrti. Pro rozhodčího, jehož počínání sleduje 10 000 diváků, je to v pohodě…
Řešení všech těch „kolizí“ také známe. Výsledek zůstává, občas je filmující hráč potrestán, desítky žlutých karet za simulování zůstanou v kapse sudího, v nejkřiklavějších situacích je potrestán rozhodčí, ale verdikt je tajný. Občas vyjde nějaké konkrétnější komuniké v nejnaléhavějších případech, ale v celkovém kontextu jsou to všechno kecy v kleci.
Rozhodčí, kteří v této fotbalové džungli „zahučeli“ do nižších soutěží a bylo jim určeno, že když nebudou poslouchat, tak pro ně nebude návratu, tuto praxi potvrzují. Míra prasečin už totiž přesáhla úroveň odolnosti i mezi těmi hodně otrlými.
Roman Berbr je neoficiálním šéfem českého fotbalu
Připísknout není totéž jako zaříznout. Je to o základě úmyslu. Schopný tým se s připískáváním vyrovná, nasazením, kvalitou hry v poli a výkonem gólmana ho přejede. Je-li základem úmyslu zářez, pak nejede vlak… Nebudeš kopat ani jeden roh, ani jeden trestňák… A tak odolnost umdlévá.
ŘÍDÍ TO ROMAN BERBR
Bývalí rozhodčí potvrzují, že systém je řízený a v jeho čele je Roman Berbr, II. místopředseda FAČR. Má své lidi ve všech strukturách. Žádný sudí nepostoupí z okresního přeboru do krajského bez souhlasu Berbra či přitakání jeho lidí. Volby do výkonných výborů okresů, krajů a jejich komisí jsou řízené v zákulisí. Stejně jako valné hromady FAČR.
Roman Berbr to dokonce sám přiznal a vůbec ho nenapadlo, že je to povýšená arogance a čistá sviňárna. Vyšší orgán, vyšší soutěž – to se rovná větší úplatky a větší odvod desátků. Majitelé klubů musejí platit do „systému“, chtějí-li v systému přežít. Ceník je daný. Je sofistikovaný.
Globalizuje se, už to není o úplatcích jednotlivým rozhodčím, ale o „systémovém návrhu“. V ČFL je to například půl milionu na sezonu. Když má klub velmi dobrý kádr, tak stačí 300 tisíc. Je to diverzifikovaný systém. Je to něco na způsob mafie o výpalném, kde fungovala jistá morálka. Máš-li ochranku, tak se dohodneme na menší částce. Nemáš-li ji, tak tě chráníme my a zaplatíš víc.
Pelta je nyní s Berbrem ve válce
ABSURDNÍ DIVADLO A VÁLKA S PELTOU
Roman Berbr se může stokrát zaštiťovat tím, že byl zvolen valnou hromadou FAČR a tudíž všechno jeho počínání je legitimní a kdo s ním nechce souhlasit, tak to může dotáhnout leda k sebevraždě, nebo se může vystěhovat. Nehodlám se zdržovat doslovnými citacemi a zdroji.
Berbrova neomalenost dospěla tak daleko, že se dostal do otevřené války s Miroslavem Peltou, předsedou FAČR. Už to nejsou spojenci. A kdo to neví, tak je v**…
Český fotbal je nyní scénou absurdního divadla. Pelta drží prapor svazu s kily másla na hlavě za svůj Jablonec, svou minulost, střety zájmů, kamarádčofty se Synerem a Synotem, shání peníze, modlí se za úspěch reprezentace. Berbr hraje jen na sebe s ligovými kšefty, v nichž ovšem Jablonec hraje nějakou roli. Drží prapor Plzně, což Pelta vyrovnává přízní Spartě a svému Jablonci. Je to opravdu groteska.
BAROŠ A PROCHÁZKA
A teď se konečně dostáváme k návratu fotbalu pod křídly legislativního rámce České republiky.
Barošovi by měl být český fotbal vděčný.
Legendární útočník Milan Baroš, nyní hráč Baníku Ostrava, prohlásil Synot ligu za „žumpu“, za což ho Roman Berbr svým podnětem pohnal před disciplinární komisi FAČR, vedenou právníkem Richardem Bačkem. Ačkoliv se to nepředpokládalo, tak Baček ze sebe nenechal udělat právnického „trotla“ a vyvolal v disciplinární komisi velmi kvalifikovanou právnickou diskusi.
S členy své komise dospěl k závěru, že nelze popřít právo člena spolku (tedy FAČR) na oprávněnou kritiku dle článku 17 listiny Základních lidských práv a svobod, která je součástí Ústavy ČR.
Pavel Procházka nyní podal podnět k disciplinární komisi FAČR k jednání o chování Romana Berbra, jenž v podstatě svými nabubřenými prohlášeními udal svou životní partnerku Dagmar Damkovou z ovlivnění okolností kolem utkání Evropské ligy UEFA Slovan Bratislava – Sparta Praha, urazil svými výroky člena výkonného výboru FAČR Vlastimíra Hrubčíka a osočil III. místopředsedu FAČR Dušana Svobodu, že se dostal do vedení FAČR podvodem díky zákulisní hře předsedy Miroslava Pelty.
Vznikly náznaky, že by Pavel Procházka jako „nečlen“ FAČR neměl mít právo podávat podněty k disciplinární komisi FAČR, jenže to je z čistě právního hlediska nesmysl. Procházka ho má, neboť stanovy spolku FAČR jsou tzv. podzákonní normou pod legislativou ČR.
Pavel Skramlík, autor článků (vlevo), Pavel Procházka, autor podnětu (vpravo)
„Do spolku, jakým je FAČR, vstupují osoby, které se dobrovolně zavazují dodržovat jeho stanovy, ale ty nejsou nad zákony České republiky. Jakýkoliv občan České republiky má právo podat podnět k disciplinárnímu řešení činů člena spolku v jeho rámci, pokud cítí, že jsou porušena jeho práva, která jsou nad rámec tohoto spolku a zasahují do jeho práv občana České republiky,“ tvrdí právnička Klára Samková, specialistka na občanské právo, právní teorii a rodinné právo.
Pavel Procházka tedy má právo podat podnět k disciplinární komisi FAČR, i když není členem FAČR. To není o právní diskusi, ale pouze o věcném respektu k právní povaze věci.
BERBR NENÍ NAD ZÁKONEM, MŮŽE HO UHÁNĚT I NĚMEC
Roman Berbr se patrně domnívá, že je-li zvolen valnou hromadou FAČR, pak jsou jeho jakékoliv kroky ve fotbale nepostižitelné. Je to hluboký omyl. Jeho právní zodpovědnost je úplně jiná.
„Jestliže někdo koná tak, že v rámci svých spolkových pravomocí omezuje právo občana v duchu legislativy České republiky, pak je to nezákonné. Občan chce chodit na fotbal. Ale když sleduje, že soupeř jeho mužstva dosahuje výsledku v rozporu s principem fair play a také ho nesportovně připravuje o jeho investici v sázkách, pak je to velmi v rozporu s dobrými mravy a proklamacemi asociace,“ konstatuje Klára Samková.
Berbr rozhodně neční nad zákonem
Právnička v souvislosti s podáním Pavla Procházky používá paralelu: když do Čech přijede německý turista a na Václaváku vidí, jak někdo krade kolo, přičemž to nemusí být jeho kolo, a podá trestní oznámení na Policii ČR. Co se pak děje? Policie ČR musí záležitost prošetřit.
Co se bude dít, když na FAČR podá podnět k disciplinárce „nějaký“ Procházka, šéfredaktor Hattricku?
Pavel SKRAMLÍK, šéfeditor magazínu HATTRICK
(zdroj fotek: fcb.cz, isifa.com/Eduard Erbrn, hcpce.cz, MediaFax, Milan Kounovský)