Často se opájíme balastem olympijských hrdinů. Máme to rádi. Málokdy myslíme na to, co s nimi bylo "poté". Někteří zemřeli v zapomnění, z jiných se stali bezdomovci, alkoholici, lidské trosky a chuďasové, mnozí zemřeli ve dvou světových válkách, z mnoha dalších se staly celebrity. Na sklonku 20. a v éře 21. století jsou z úspěšných sportovců díky prize-money a marketingu boháči.
Generál George S. Patton je však jiná třída. Jednak byl mimořádným sportovcem v době, kdy se za sportovní výkony neplatila ani koruna či cent. Jako člen pětibojařského týmu USA skončil na OH 1912 pátý a o medaili ho připravila střelba, v níž byl za normálních okolností jako voják excelentní. Ze 37 účastníků soutěže skončil na 7. místě v plavání volným stylem na 300 m, byl 4. v šermu, 6. v parkuru, 3. v krosu a až 20. ve střelbě z pistole. Jako správný voják totiž střílel z pistole ráže 38, zatímco téměř všichni ostatní pálili z pistolek ráže 22, což jsou malorážky. Prý kolem toho byl nějaký spor, ale Patton se vůbec nehádal a přijal 5. místo s pokorou, i když mohl mít medaili.
George S. Patton, považovaný za značně kotroverzní osobnost, zejména díky své prostořekosti, pak ovlivňoval hlavně dějiny. V I. světové válce skvěle velel v bitvách u Saint Mihiel a Meuse Argonne ve Francii, ve II. světové válce naprosto mimořádně řídil operace v Severní Africe, při invazi na Sicílii, v Normandii, bitvu na Lorraine a v Ardenách. Jeho 3. armáda zneškodnila 1,5 milionů Němců a osvobodila 14 000 měst a vesnic. Patton chtěl osvobodit i Prahu, ale zastavil ho rozkaz generála Dwighta Einsenhowera, jenž se podrobil tlaku Rusů. Přitom Patton byl už 6. května v Plzni. Za své zásluhy dostal všechna nejvyšší státní a vojenská vyznamenání USA, stal se nositelem Řádu britského impéria, byl povýšen do šlechtického stavu, je členem Legie cti, byl mu udělen posmrtně i Řád bílého lva České republiky.
Jako voják přežil bitvy Mexické revoluce, operace I. a II. světové války a nakonec zemřel 21. prosince 1945 na plicní embolii po zdánlivě téměř banálně vyhlížející dopravní nehodě, která se udála u německého Heildelbergu deset dnů předtím. Nehoda byla divná. Do jeho cadillacu vrazil vojenský kamion v rychlosti asi 50 km/h. Vůz nebyl ani příliš poničen, byl pak opraven a armáda ho dál používala. Patton však nejdřív ochrnul a deset dnů v nemocnici nadával, že už si asi nikdy nesedne na koně ...
I generál George S. Patton je dnes pro mne olympionikem nejvyššího řádu. Letos jsem o něm nikde nenašel ani zmínku. Kéž by všichni olympionici šli v jeho stopách ve významu v dějinách tohoto světa. Mnozí se bohužel zapíší jen na seznam dopingových podvodníků. Pattona dopovala jen jeho nesmírná vůle, vzdělanost, rozhodnost, odvaha a lidská kvalita napříč spektrem všech atributů lidí našeho věku.