Sjezd spisovatelů směřuje k frašce. Má být spisovatel státním zaměstnancem?
Měl jsem upřímně v úmyslu se zúčastnit jako host tzv. sjezdu spisovatelů (5.- 6. června 2015), který v Praze pořádala vloni založená Asociace spisovatelů. Byť jsem členem Obce spisovatelů ČR. Ale chtěl jsem poznat lidi, kteří deklarují ušlechtilé cíle a velké plány. Promluvit si s nimi. Nakonec jsem tam nešel. Když jsem si přečetl program, tak jsem dospěl k závěru, že je to akce novodobých spisovatelských odborářů v komunistickém aranžmá, při níž nemá šanci nikdo jiný, pokud se nehlásí k tzv. Asociaci. To je přesně situace, se kterou se rád minu.
Bylo to pro mne velkým zklamáním. Rozhodně by bylo pro všechny spisovatele zajímavé, kdyby vznikla platforma, která by přinutila český stát brát spisovatele opět vážně, podporovat je, pustit nějakou tu zlatku, přiznat jim zase statut té společensky hybatelské avantgardy. Aby spisovatelská komunita získala stejný respekt, jaký měl sjezd spisovatelů v roce 1967. Jenže tento statut si nelze vynutit. Zejména nikoliv na tomto státě, jehož vůdčí garnitura je pragmatická, intrikánská, nepokročile vzdělaná, bez znaků sofistikované předvídavosti kulturní, společenské a ekonomické budoucnosti. Je to jen parta kuloárně orientovaných patlalů, jejichž zenit je čtyřletý v podobě dalšího zvolení. Nemá vyšší vizi. Tahle parta je dokonce horší než tým kulturního oddělení ÚV KSČ. Spisovatelé se však pohybují v jiných rovinách budoucnosti. Asociace ale bohužel zvolila přízemní úroveň rozdělení spisovatelů na "lepší" a "horší" , "mladší" a "starší", vsadila na vymezení se vůči Obci spisovatelů a na konfrontaci, nikoliv na stavovskou kooperaci.
Budiž... Zavání to tendencemi neomarxistické mládeže. Každý truhlář nebo zámečník může vstoupit do svého odborového sdružení, protože mají svou profesi. Jenže je spisovatelství profesí? Nikoliv, zcela určitě. Být spisovatekem není povolání. To je poslání. Vytvořit odbory tohoto druhu je složité. Zejména když si spisovatelé vytvářejí svá odlišení. Kováři a strojní zámečníci, ekonomové nebo IT se určitě nesdružují kvůli tomu, aby si poměřovali péra, kdo je lepší nebo horší. To je opravdu cesta do pekla.
Kdysi tu byla parta spisovatelů, kteří byli v podstatě státními zaměstnanci. Psali knihy na objednávku, dostávali tučné zálohy a kasírovali pěkné tantiémy, cestovali po světě, vystupovali na všelijakých konferencích, oslavné ódy na jejich knihy byly nařizovány... Není mi jasné co, jak a kam má nová Asociace protlačit, jestli něco nárokuje, či co vlastně dělá...
O průběhu prvního dne sjezdu spisovatelů se v médiích neobjevily žádné zprávy, neboť nikdo z účastníků z řad médií nevěděl, o čem by měl vlastně psát. Dokonce ani na webu samotné asociace se neobjevila ani řádka. Ukázalo se, že nejde o žádný sjezd, ale o jakousi řízenou konferenci, kolokvium či seminář. Po zdravicích a projevech, v nichž dominoval dramatik, spisovatel a dramatik Milan Uhde přiznáním se ke své 20 let staré zodpovědnosti exministra kultury za pokřivený kulturní politický vývoj, nebylo vlastně nic. Vyzývání k angažovanosti nebo využívání politických stran k uplatnění literární tvorby, což také od řečnického sjezdového pultíku zaznělo, snad nelze brát vážně. Je lepší to velkorysyse přehlédnout.
Nedávno jsem pro potřeby předsedy Obce spisovatelů ČR Tomáše Magnuska glosoval jako jeho poradce plán státní kulturní politiky do roku 2020, potažmo 2025. Byla to věru tristní úloha. Nenašel jsem v něm nic, co by mělo aktivovat sféru českých spisovatelů. Podporu galerií, muzeí, knihoven, ochranu památek - to ano. Pro spisovatele a vydavatele nic. Žádná nabídka. O tom na "sjezdu" nepadlo ani slovo. Asi o tom organizátoři nic nevěděli.
Tento stát s podporou spisovatelů vůbec nepočítá. Protože ho nezajímají. Spisovatelé jsou pro tuto zemi jako obtížný hmyz. Stejně jako pro komunisty. Nechává nyní jejich uplatnění, až na výjimky, jen v komerční sféře. V soutěžích, které jsou prolobované vydavateli a distributory.
Nezmění na tom nic ani vznik Asociace spisovatelů. Všechny její cíle, jak byly deklarovány, už tady byly. Nikdy nebyly naplněny, resp. jsou naplňovány skrze literární fond jako procentně zlomkové plnění pro vyvolené.
Udělal jsem vlastní zkušenost s tím, jak Asociace získávala účastníky sjezdu. Legenda české spisovatelské scény Ota Ulč, emeritní profesor univerzity v americkém Binghamtonu, žijící v USA, cestovatel a politolog, člen Obce spisovatelů, je naším rodinným příletelem mnoho let. Byl aktuálně účastníkem našeho Literárního salonu BLINKR 18. května (skvělý večer!) a ve středu 3. června byl také u nás doma na večeři. Vůbec netušil, o čem na sjezdu spisovatelů 5.- 6. června jde. Nikdo mu to neřekl. Jeho reakce na naše informace byla velmi bohorovná, na úrovni moudrého muže...
Posloužím jen vlastním příběhem a příběhem mojí paní Kláry A. Samkové, jak lze získávat prestižní pozice pro českou literaturu doma i v cizině.
My nepotřebujeme a nechceme podporu státu, asociací, obcí a unií spisovatelů. Vydáváme si ve vydavatelství BLINKR s.r.o. jen knihy, které sami napíšeme. Všechno si financujeme sami. V minulosti nás jiní vydavatelé našich knih - až na jednu výjimku, jíž je vydavatelství Eminent - bezostyšně doslova okradli. Proto jsme se vydali svou cestou. Zvykli jsme si na to, že nás česká média ignorují, naše knihy nerecenzují, nepropagují (až na výjimky), protože nikomu nic neplatíme a odmítáme nabídky na drahou a neúčinnou inzerci. Odezva v médiích je většinou jen klientelistická, známí tlačí známé. Český knižní trh je tak malý, že nákladná inzerce nás nedostane do plusu, ale do mínusu. Sami organizujeme český literární život pořádáním Literárních salonů BLINKR, které se staly velmi prestižní platformou českého literárního života. Sami je financujeme. Tohle nás baví. Je nám úplně lhostejné, jak na to reagují česká média (vlastně nula). Sami si iniciativně organizujeme uplatnění našich titulů v zahraničí tím, že máme svého agenta a nespoléháme na české agentury (státem financované), které by se o to měly starat.
Věru, o nic se nepostarají. Spoléháme jen na sebe. Nebrečíme, nežádáme, nezakládáme žádné platformy. Navštěvujeme klubové večery našich přátel mezi autory, kde se dobře bavíme.
Inu, nechť ta Asociace má lepší výsledky.
Pavel Skramlík/Felix Boom