Smějící se bestie Breivik, mučedník ve státní službě

Byl jsem několikrát v Norsku. Anders Breivik je Nor. Viděl jsem v té zemi leccos. Například opilé čtrnáctileté děti při Midsommaru, letním svátku slunovratu. Nikomu to nevadilo, i když většinu kriminality má na svědomí alkohol. Mně to vadí. Je tam hrozně draho. To také nikomu nevadí. Mně to vadilo. Skoro se tam nekrade (to je doména přistěhovalců) a nevraždí. Hlavním zlodějem je stát. Každý s tím počítá. Prostě je to taková spořádaná monarchie. Najednou se tam objeví jakýsi Anders Breivik a za den zabije 77 lidí. V pátek dostal trest 21 let vězení a smál se. Norové jsou však šťastní.  

Mně to vadí. Prostě se mi nelíbí, že se vrah 77 lidí směje a Norové jsou šťastní, když je odsouzen. Hlava mi to nebere.

Byla to největší individuální vrahounská one-man-show v dějinách Evropy.

U soudu vlastně ani nešlo o prokazování viny, protože Breivik se ke všemu přiznal, ale o posouzení jeho příčetnosti. Jestli náhodou těch 77 lidí v rámci svého boje proti multikulturalismu nepostřílel v pominutí smyslů. Sám Breivik odmítl jeden ze dvou posudků, který ho hledal duševně chorým, ba dokonce by shledal jeho uznání za horší než smrt. Vůbec nic nezapíral, ale odmítl vinu. Označil soud za nevalidní a řekl, že se ani neodvolá, protože by tím uznal jeho legitimitu. Skousl, že ho předsedkyně senátu nenechala řečnit, usmál se, pozdravil zaťatou pěstí a nechal se odvézt do svého fešáckého třípokojového kriminálu v Ile.

Všechno dopadlo tak, jak chtěl Breivik. Chtěl zabíjet a zabíjel. Udělal však něco zcela nekonvenčního. Oproti obvyklým scénářům, při nichž vrazi prchají a skrývají se, bojují, tak on předem počítal s tím, že bude sám zabit a nebo chycen a souzen. Vzdal se bez odporu. Byl už uspokojen. Prý vraždil bez euforie. Je to svým způsobem velmi evropské a velmi nearabské. Čili je to magor. Patrně velmi dobře věděl, že na zabíjení dostane velký prostor, protože norská policie - zdatná zejména  při řešení dopravních přestupků - je naprosto neschopná. A to se i ukázalo. Byl uznán příčetným a odsouzen. Takový člověk může být shledán za normálního opravdu jenom v Norsku.

Když pročítám reakce z norských a světových médií, tak jsem v šoku. Norové jsou šťastní, že soud uznal Breivika příčetným a tím, že ho odsoudil, z nich sňal velkou zátěž. Zejména z pozůstalých po obětech, jejich přátel a lidí vyváznuvších životem po střelbě na ostrově Utoya. Co bylo z koho sejmuto? Nechce se mi věřit, že jeden příčetný vrah udělal blázny ze 4,7 milionu Norů.

Člověk může být šťastný z narození dítěte, z výhry v loterii, z úspěchu svých potomků, z dobrého dealu v byznysu, ze slunečného dne, z hezké a pěkně rašící zahrádky, vítězství ve sportu, pokroků ve výchově psa a spousty jiných věcí. Všech pozitivních.

Norové jsou šťastní, že byl odsouzený příčetný vrah, který zabil 77 Norů, většinou mladých a tzv. "čistokrevných", v rámci boje proti multikulturalismu a kulturnímu marxismu. Vrátí jim to život? Utiší to bolest? Těžko.

Breivik měl ve svém nepochybně chorém mozku na mysli zejména přistěhovaleckou politiku, kriminalitu nových obyvatel Norska, rozpínavý terorismus, jehož nositeli jsou speciálně školení Arabové. Napsal o tom svůj manifest, který má 1500 stran. Údajně ho rozeslal 90 minut před bombovým útokem v Oslo, při němž zahynulo osm lidí. Už předtím se však prezentoval svými příspěvky na internetu jako extrémní pravičák a stoupenec křesťanského sionismu. Každá země má v rámci svých tajných služeb divize specializované na boj s extrémismem. I Norsko.  Breivikovi však nikdo nevěnoval náležitou pozornost, a tak se to rozhodl změnit razantním způsobem. I kdyby ho to mělo stát život nebo měl jeho zbytek strávit ve vězení. Štvalo ho, že ho nikdo nebere vážně.

Jeden můj kamarád, psycholog, pravda, poněkud freudovsky orientovaný, Breivika vyhodnotil jednoznačně. "Kdyby měl holku, co by mu dvakrát týdně pořádně dala do těla, tak by se to nestalo. Kdyby byl citově angažovaný a pořádně souložil, tak by po třicítce myslel na založení rodiny a ne na to, jak z hnojiva vyrobit bombu a postřílet sedmdesát juniorů."

Materiály o Breivikovi totiž nehovoří o žádných ženách.

Co bude nyní? Norsko si pořídilo v rámci svého humánního trestního systému drahého státního zaměstnance. Breivik bude mučedníkem nacionalistických hnutí v celé Evropě. Přinejmenším. Ve věznici Ila kousek od Osla bude mít vlastně rezidenci s ložnicí, obývákem a tělocvičnou. Bude se smát při každém teroristickém útoku Arabů v Evropě či v Americe, nebo kdekoliv jinde. Nebudou ubývat, ale spíš přibývat. "Já jsem vám to říkal, teď to sami vidíte. Chtěl jsem proti tomu bojovat," bude tvrdit novinářům, které k němu jednou či dvakrát za rok pustí.

Breivik je grafoman. Napíše několik knih, dostuduje střední školu, vystuduje několik škol vysokých, což norský systém umožňuje. Odhaduji to na práva, politologii, psychologii, sociologii a mezinárodní vztahy. Jeho trest na 21 let se může prodlužovat, ale může být i zkrácen. Anders Breivik může vyjít z vězení například po 27 letech jako Nelson Mandela v Jižní Africe.

Co na tom, že dnes je teroristou... To byl i Mandela, jako lídr Afrického národního kongresu (ANP) a velitel jeho ozbrojeného křídla Umkhonto we Sizwe (Kopí národa). V roce 1993 dostal Nobelovu cenu míru společně s tehdejším prezidentem JAR de Klerkem. Byl prezidentem JAR v letech 1994 až 1999, dostal Řád sv. Jana od britské královny Alžběty II. a prezidentskou Medaili svobody od prezidenta USA George W. Bushe. Pravda, Mandela se nikdy nestal fyzicky vrahem, ale komanda ANP zabila stovky lidí.

Není sporu, jihoafrický apartheid byl špatný. Ale dějiny dělají i z teroristů hrdiny. Nobelovu cenu míru dostal i profesionální terorista Jásir Arafat. Nikde není řečeno, že Evropa je proti podobným tendencím imunní.

Za 10, 20 či 30 let může být svět natolik zdecimován neúprosným terorismem, s nímž si americké a evropské tajné služby nebudou vědět rady, že Breivik vyjde z vězení jako norský premiér. Zkopíroval by jen kariéru Nelsona Mandely.

Co s tím? Nabízí se jedno radikální řešení - nejsem jeho autorem - nabídnout Breivika k vydání státům, na něž Breivikův "Manifest" útočí. Nepřežil by ani rok. Nebylo by mi ho líto. Každý Nor, kterého Breivik zabil, má pro mne vyšší cenu, než ten šmejd, který se smál rozsudku na 21 let "kartáče", a odjel do Ily si sednout k počítači nebo lehnout k televizi. S tím se jako Evropan nedokážu smířit.

Na skramlik.bigbloger.lidovky.cz